Povodněmi se podle vodního zákona rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda již zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně přirozeným způsobem odtékat nebo její odtok je nedostatečný, případně dochází k zaplavení území při soustředěném odtoku srážkových vod.
Při povodni ve městě Kravaře dochází k zatopení sklepů a garáží, vytopení přízemí a prvních pater rodinných domů a chat, poškození uloženého majetku, škodám na zahradách, domácím zvířectvu, škodám na zemědělské půdě, k vniknutí vody do areálu ČOV a v neposlední řadě k zatopení komunikací.
Přirozená povodeň
Přirozené povodně vyskytující se v území lze rozdělit do několika hlavních typů:
- zimní a jarní povodně způsobené táním sněhové pokrývky, popřípadě v kombinaci s dešťovými srážkami;
- letní povodně způsobené dlouhotrvajícími regionálními dešti; vyskytují se zpravidla na všech tocích v zasaženém území, obvykle s výraznými důsledky na středních a větších tocích;
- letní povodně způsobené krátkodobými srážkami velké intenzity (i přes 100 mm za několik málo hodin) zasahujícími poměrně malá území; mohou se vyskytovat kdekoliv na malých tocích a nelze se proti nim prakticky bránit (extrémně rychlý průběh povodně).
V případě přirozených povodní přicházejících po řece Opavě lze povodeň velmi pravděpodobně předvídat na základě hydrometeorologické předpovědní služby ČHMÚ. S ohledem na predikci srážek a predikci vzestupu hladin lze vývoj povodňové situace předpovídat a činit potřebná opatření na úrovni města, zejména varovat obyvatele města. Lidé se tak mohou stihnout na příchod povodně připravit – odjet s automobily, vynést majetek do vyšších pater, vybudovat ohrazení mobilními protipovodňovými prostředky apod.
Zvláštní povodeň
Zvláštní povodeň je povodeň způsobená poruchou či havárií (protržením hráze) vodního díla vzdouvajícího nebo akumulujícího vodu, nebo nouzovým řešením kritické situace na vodním díle vyvolávající vznik mimořádné události (krizové situace) na území pod vodním dílem. Rozeznávají se tři základní typy zvláštních povodní podle charakteru situace, která může nastat při stavbě nebo provozu vodního díla:
- zvláštní povodeň typu 1 – vzniká protržením hráze vodního díla,
- zvláštní povodeň typu 2 – vzniká poruchou hradicí konstrukce bezpečnostních a výpustných zařízení vodního díla (neřízený odtok vody),
- zvláštní povodeň typu 3 – vzniká nouzovým řešením kritické situace ohrožující bezpečnost vodního díla prostřednictvím nezbytného mimořádného vypouštění vody z vodního díla, zejména při nebezpečí havárie uzávěrů a hrazení bezpečnostních a výpustných zařízení nebo při nebezpečí protržení hráze vodního díla.
Zvláštní povodeň může vzniknout i jako důsledek teroristické nebo vojenské činnosti.
Ve městě Kravaře se nachází několik vodních děl o různé velikosti a významu. Významným vodním systémem je soustava vodních děl v areálu zámku Kravaře a v navazujícím golfovém areálu – celkem se zde nachází 17 vodních děl od těch nejmenších až po soustavu čtyř navazujících rybníků na levém břehu Opavy sloužících místním rybářům. Celá tato oblast na levém břehu Opavy je při povodni zaplavována a popisovaná vodní díla tak mají vliv na průchod a retenci povodňových rozlivů. Ohrožení zvláštní povodní hrozí městu Kravaře spíše od velkých vodních děl výše v povodí, tj. vodní nádrže Kružberk a Slezská Harta na Moravici, potenciálně nově budované vodní nádrže Nové Heřminovy. Podrobná charakteristika vodních děl v Kravařích je uvedena v sekci Vodní díla. Vzhledem k charakteru těchto vodních děl na nich nemůže vzniknout zvláštní povodeň typu 3, neboť kritické situace na toku se neřeší řízeným převáděním vod do chráněných území. Zvláštní povodeň typu 1 nebo 2 vyloučit nelze, ale vzhledem k jejich poloze a rozloze je lze považovat povodeň za značně nepravděpodobnou. Respektive je nepravděpodobné, aby taková povodeň ohrožovala ve větší míře obyvatele města Kravaře.
Ledové jevy
Ledové povodně vznikají ucpáním koryta ledem, ke kterému dochází nejčastěji při tání po období mrazů za chodu ledové kaše a růstu dnového ledu a v době oblevy. Ledové kry, které se za zvýšeného průtoku uvolňují z koryta, ucpávají tok a hromadí se v místech, kudy nemohou volně projít. Na menších tocích jde i o rozsáhlé zarůstáním koryta ledem a při náhlé oblevě doprovázené rychlým zvýšením průtoku dochází k vylití vody z koryta. Povodeň často sice začne jako ledová, ale nárůst průtoku ze srážko-odtokového procesu pokračuje dále a povodeň přeroste v povodeň průtokovou. Ledové zácpy vzniklé na počátku povodně jsou vnímány jako dočasné ucpání koryta, ke kterému při průtokové povodni běžně dochází. Za oblevy dochází k vylití vody z koryta také tam, kde je koryto zarostlé pevným ledem, a jeho kapacita je tak nedostatečná na odvedení zvýšeného průtoku. Ledové povodně jsou vázány na úsek toku, ve kterém jsou podmínky pro ucpání koryta ledem příznivé. Ledový nápěch je definován jako nahromadění ledové kaše a tříště v korytě vodního toku, které významně zmenšuje průtočný profil a způsobuje vzdutí vody. Tvoří se za mrazu na tocích, ve kterých se vyskytuje chod ledu, a to buď jako ledové kaše, nebo jako ledové mázdry, ze kterých rozrušením vzniká tříšť. Nápěch se tvoří v místech, kde je zabráněno průchodu ledové kaše nebo tříště tokem čili především tam, kde je na hladině překážka. Nejčastější překážkou je zamrzlá hladina, zúžené koryto, pylony mostků nebo lávek nebo místa jejich vetknutí do břehů.
Pro vznik nápěchu jsou nutné dvě podmínky: intenzivní chod ledové kaše a překážka, která brání průchodu ledu tokem. Zarůstání koryta dnovým ledem se vyskytuje v tocích s kamenitým dnem, kde je splněna podmínka pomalého pohybu vody a růstu dnového ledu. Dnový led se často zachytává na vyvýšených stupních na dně a tvoří v korytě ledové prahy. Ty zadržují a vzdouvají vodu a působí v korytě jako postupně se zvyšující pevné jezy. U širších koryt s velkým sklonem se dnový led ukládá na dno víceméně rovnoměrně a pokrývá téměř celé dno. Charakteristická pro tento případ je skutečnost, že koryto nezamrzá, hladina je stále volná a otevřená pro tvorbu ledu a za déletrvajících tuhých mrazů vznikne na dně tlustá vrstva ledu.
V České republice byly ledové povodně zaznamenány na velkých i na menších vodních tocích. Záznamy o těch největších ledových povodní pocházejí hlavně z minulých století, nicméně v menší míře se vyskytují stále. Zvýšené riziko výskytu ledových jevů a ledových povodní bylo vyhlášeno například v únoru 2025 na řece Ohři a dalších menších tocích v jejím povodí. Jedny z největších ledových povodní, které Českou republiku zasáhly, byly ledové povodně v roce 1940. Po výjimečně dlouhé, mrazivé zimě, během níž se nahromadilo velké množství sněhu, došlo v březnu k největší zimní povodni 20. století. Koryto Vltavy bylo v té době pokryto souvislou vrstvou ledu, která měla místy více než metr. Když se počasí náhle oteplilo, začal sníh rychle mizet a ledová vrstva se začala rozpadat. Uvolněné kry se pak ve velkém množství daly do pohybu. Ledové masy byly následně vytlačeny na břehy, kde vytvořily několik metrů vysoké nánosy, jež roztávaly ještě dlouho po odeznění povodně. Tam, kde bylo řečiště užší nebo kde voda narážela na překážky, se led kupil a způsobil výrazné zvýšení hladiny. Ve Štěchovicích tak voda vystoupala o zhruba devět metrů nad běžný stav. Maximální průtok, který byl v Praze na Vltavě zaznamenán, dosáhl hodnoty 3 245 m³/s.
Vzhledem ke klimatickým podmínkám ve městě Kravaře a trendu zvyšujících se teplot zejména v zimním období a k charakteru místního vodního toku sice nelze ledové jevy na Opavě vyloučit, nicméně jejich výskyt je velmi málo pravděpodobný – na většině toku. Respektive je málo pravděpodobná situace, že by ledové jevy byly takového rozsahu, že by způsobily zhoršenou odtokovou situaci na území města. Naopak výše po toku Opavy jsou zdokumentovány úseky, kde k tvorbě ledových zátarasů a celin dochází. Rizikem tak může být chod ledové kaše v období tání.
Bleskové povodně
Blesková povodeň vzniká nejčastěji následkem rychlého povrchového odtoku způsobeného intenzivními přívalovými srážkami. Projevuje se rychlým vzestupem hladiny vody a následně i jejím velmi rychlým poklesem. Vedle intenzity srážek zde sehrává velmi důležitou úlohu schopnost půdního povrchu vsakovat srážkovou vodu. Tuto schopnost ovlivňují především morfologické charakteristiky daného území, zejména sklonitost svahů, a to, k čemu a jakým způsobem je území využíváno. Jistý vliv má i nasycenost půdy vodou, nicméně blesková povodeň může vznikat i v období sucha. Možnosti předpovídání přívalových povodní jsou velmi silně omezeny, a to vzhledem k prudké dynamice vývoje konvekční oblačnosti, ze které vypadávají přívalové srážky.
Velkým problémem, který se s tímto typem povodní pojí, je půdní eroze. Především v zemědělských oblastech pak dochází k odnosu podstatného množství úrodné půdy z polí. Bleskové povodně lze v různém měřítku pravidelně pozorovat i v městských vybetonovaných a zastavěných oblastech, kde k nim dochází, jelikož se voda nemá kam vsakovat. Existují jistá preventivní opatření, která mohou tento typ povodně zmírnit a nepochybně je vhodné tuto skutečnost zohledňovat například při rekonstrukci ulic či provádění změn v územním plánu. Důležité je, aby nezůstávala odkrytá půda, pole měla spíše menší rozlohu a byla protkána tzv. remízky, které vodu dokážou lépe zadržet a zároveň zabraňují erozi. V případě zastavěných území by se mělo zachovat co největší množství ploch, které nebudou vybetonované či vyasfaltované a dokážou vsáknout vodu. Řešením můžou být například rozsáhlé ostrůvky vhodně zvolené zeleně či volba jiného povrchu chodníků, parkovišť či cest. Další cestou řešení tohoto problémů může být dešťová kanalizace.
Bleskovým povodním ve městě Kravaře se věnuje sekce Bleskové povodně.